Martina Linková (43), žena která učí lidi hrát si

Žije ve světě kreativity, fantazie, harmonie. A umí to předat druhým. Díky Martině a jejím razítkům objevují děti i dospělí svět tvoření.

Od dětství ji fascinovala příroda, sbírala bylinky, studovala medicínu, vedla mateřské centrum, s kolegyněmi zrekonstruovala park… Jejím cílem bylo vrátit sebe i druhé co nejvíce k přirozenosti, přírodě, kreativitě a hře. A podařilo se jí to. Dnes pořádá kreativní worskhopy po celé České republice i Slovensku, zastupuje u nás francouzskou značku razítek Aladine a sama se podílí na jejich vytváření.

3

23. 3. 1973 se narodila v Košicích, druhém největším městě na Slovensku – ale jsem federální dítě.

2 + 2

Velmi mě ovlivnily dvě ženy – babička a a pratetička z Moravy, které mi každé léto vyprávěly o životě za první republiky. Dodnes mě fascinuje tato doba pracovitých slušných lidí, kdy bída byla pro některé hluboká a malé hospodářství bylo dokonalou bezodpadovou jednotkou. Babička mě naučila sbírat bylinky – každé léto jsem je s ní sušila, stříhala a míchala pro všechny známé. Balila jsem je do papírových pytlíků, malovala na ně jejich obrázky a psala, na co se používají. Byl to můj první velký projekt…”

Taky jsem studovala vysoké školy. Medicínu, u níž jsem se ale zalekla té velké zodpovědnosti a ekonomii, učaroval mi tehdy předmět v angličtině Podnikání v EU, protože to už jsem  v divokých devadesátých letech pracovala pro holandskou obchodní komoru.

10

Deset let jsem pracovala pro sportovní nadšence z Košic, kteří jako jedni z prvních na světě organizovali mezinárodní maraton. Na starosti jsme měla sportovce a tlumočení oficiálních akcí. Taky jsem pracovala pro fotbalisty na mezinárodních zápasech UEFA, mezinárodní soutěže v gymnastice nebo pro tenisty z ATP tour.

200

Tolik slovíček denně jsem se snažila naučit za 10 let svého pobytu v Holandsku, kam jsem odešla za svým přítelem. Učila jsme se deset hodin denně a  využila jsme všechny neuvěřitelné pomůcky, které holandská vláda měla pro integrující se cizince. Pustila jsem se dokonce do projektu pro školu, jak pomoct zahraničním studentům se studiem holandštiny.

5

Už v Holandsku jsem otěhotněla a vrátili jsme se do ČR, kde přítel získal práci. Dnes máme dvě holčičky a udělaly ze mě kompletního člověka. Starší dceři jsem se věnovala na dvě stě procent. Navštěvovaly jsme snad všechny kroužky, které v té době existovaly. Měly jsme doma rozvojové hračky, četly spousty knížek, chodily na nekonečné procházky. Objevila jsem zkrátka nový hluboký fascinující vesmír dětského vývoje. A jsem velmi vděčná, že u nás existuje statut mateřské a člověk má šanci stát se opravdu rodičem a poznat své dítě. V té době začala vnikat mateřská centra a já jsem se zapojila do činnosti jednoho z nich. Byly jsme na to tři, fantasticky komplementární kamarádky. Psaly jsme projekty, měly zaměstnance, organizovaly akce, zrekonstruovaly jsme místní park a byly jsme jen krůček od toho získat pro centrum dům. Náš sponzor však chtěl pětiletý závazek, že se tomu budeme věnovat naplno a to jsme nějak nemohly slíbit. Zdála se to moc dlouhá doba na závazky. Mateřské centrum byl však pro mě něco jako podnikatelský inkubátor.

6

Chvíli jsem pak pracovala pro farmaceutickou firmu a při cestě na jeden veletrh úplně jiného oboru jsem narazila na francouzská razítka Aladine, které právě uváděly svojí první řadu pro děti. Hned jsem v nich viděla neuvěřitelný vzdělávací potenciál. Příběhy skryté v každé sadě, obrovské plochy na  vybarvení – prostě dokonalá krásná rozvojová hračka. Díky zkušenostem z centra jsem dokázala za krátkou dobu postavit web, vyrobit letáky a otestovat výrobek na veletrhu. Měli jsme obrovský úspěch a dětská razítka vyrazila do světa. Učila jsme se podnikat, starat se o velké obchodní zákazníky. Do toho jsem měla druhé dítě a okusila jsme velmi tvrdý život podnikatele. Dnes vím, jak strašně těžké je pracovní místo vytvořit a udržet, jak je těžké cokoliv dostat do distribuce a jaká cena se za to platí – vážím si každého rohlíku v supermarketu…

1

Jedničkou v dalším rozvoji mé firmy se stala Irenka Slavíková – talentovaná textilní výtvarnice, která začala naše dětská razítka aplikovat na textil a naši francouzští výrobci tak přišli díky nám s další dimenzí tvoření. Začala se tak éra, kdy náš tým pomáhá vytvářet nové produkty, především ale organizujeme v Praze v naší kreativní dílně Aladine, ale také různě po celé České republice i Slovensku workshopy textilního tvoření a velmi nás to baví.

12

Téměř tolik let je nyní mé starší dceři Lauře (Ise je 8). Vidím nové rodičovské výzvy a uvědomuji si, že děti máme opravdu jenom vypůjčené. Že je velmi důležité zkusit s nimi naplno prožít všechen ten čas, který máme. Naučit je, co je v živote správné, práci a respektu vůči jiným a také pochopit, že svět se netočí jenom kvůli nám.

Více informací o kreativních workshopech a tvoření najdete na www.aladine.cz